Každému lektorovi, který pracuje s dětmi metodou Edu Bears (a nejen s ní), se v posledním roce zdá být nejdůležitější slogan „zachování kontinuity výuky“, tedy pokračování ve výuce formou online hodin, hybridní výuky, streamingu nebo prostřednictvím různých mimoškolních konzultací. Stejně jako jsme se doposud zaměřovali na výuku individuálních dovedností, skupinový management nebo motivaci účastníků kurzů, tak v posledních dvou letech bojujeme o to, aby výuka prostě probíhala, a to ve formě, kterou dynamicky se měnící epidemická situace umožňuje.

Online hodiny

První vlna Covidu-19 zapříčinila expresní přechod lektorů na dálkovou výuku. Učebny se vyprázdnily a děti, které se učily doma, byly vystaveny četným podnětům, které náš úkol ještě více ztěžovaly – oblíbené hračky, vlastní pokoj, domácí zvířata, rodina, která vůbec neomezovala své domácí aktivity během výuky. Takové hodiny vyžadovaly zcela jinou přípravu. Museli jsme pamatovat na to, aby všechny vizuální materiály byly přizpůsobeny zobrazení na obrazovce. Já samotná jsem také strávila spoustu času skenováním obrázkových karet nebo přípravou prezentací. Bylo také nutné pravidelně upravovat hry a zábavu – předškoláci jsou během výuky v silném fyzickém kontaktu (postavení v kruhu, ve dvojicích, skupinách, dotýkání se předmětů/obrázků, používání reálných předmětů, např. míče, hula hoop atd.), a my jsme o to přišli.

Určitým usnadněním bylo, že všichni žáci byli ve stejném prostoru, takže po provedení příslušných změn látky bylo možné výuku uskutečnit.

Hybridní hodiny

Další školní rok však přinesl zcela jiné výzvy. Výuka v jazykových školách mohla prakticky po většinu času probíhat prezenčně, i když často z ní byly děti vyloučeny kvůli nákaze koronavirem, karanténě nebo pocitu malátnosti. Zavládl všem pochopitelný režim – „zůstáváme doma, dokonce i s malou rýmou“.

Hybridní hodiny, tedy výuka části dětí prezenčně v učebně a části online , se pro nás učitele ukázala být novou, náročnou realitou. Za prvé jsme byli najednou nuceni připravovat prakticky dvě samostatné hodiny – jednu prezenčně a druhou online, tak aby každý účastník mohl z kurzu vytěžit maximum. Za druhé, často jsme do poslední chvíle nevěděli, kolik dětí se objeví v učebně a kolik jich klikne na odkaz. To nám ještě více ztížilo přípravu materiálů nebo plánování práce v podskupinách nebo dvojicích.

Efektivita hybridních hodin

Zatímco přípravu hodin, i když o něco časově náročnější a obtížnější, lze jednoduše zorganizovat, po několika hybridních hodinách jsme dospěli k závěru, že bohužel ne každá aktivita může být provedena tak, aby bylo dosaženo plného účinku, na který jsme zvyklí a o který usilujeme. Jako příklad uvedu jedno ze stěžejních cvičení pro výuku komunikace, jež používáme v metodě Teddy Eddie.

Flying Carpet, tedy Létající koberec.

Během tohoto cvičení děti sedí v kruhu, lektor jim pokládá otázky týkající se probírané látky, např. Do you like grapes? (Máš rád hrozny?), What are you wearing? (Co máš na sobě?) atd.  První fáze tohoto cvičení je v hybridní verzi jednoduše proveditelná. Stačí pouze umístit počítač s dálkově připojenými žáky na našem Létajícím koberci mezi dětmi v učebně. Pokud se během spojení nevyskytnou žádné technické problémy, žák se náhle nerozhodne, že musí odejít od obrazovky, nevypne omylem kameru nebo mikrofon, nebude přehlušen ostatními členy domácnosti (to vše se děje často), pak tato část cvičení poběží téměř jako během klasické hodiny.

Problém s „hybridní výukou“

Lektor s posláním, který ví, že efektivní výuka dětí spočívá v neustálém zvyšování laťky a aktivizaci účastníků kurzů, aby během výuky přijímali různé role, např. roli lektora, si rychle všimne omezení, která „hybridní výuka“ přináší. V případě Létajícího koberce platí, že jakmile děti zvládnou odpovědi na položené otázky, měly by si je začít klást navzájem, nejprve opakovat po lektorovi a pak samostatně vytvářet věty s malou úpravou, např. namísto Do you like grapes? se budou ptát Do you like apples? (Máš rád jablka?). V tomto okamžiku žáci často začnou mluvit současně. Tím se zvyšuje tzv. STT (Student Talking Time), tedy čas, kdy mluví posluchač – čím je vyšší, tím je hodina efektivnější. Aby byl tento úkol pro děti jednodušší, umístí lektor mezi ně obrázky, které naznačují jiné verze otázky a vytvoří dvojice žáků, aby věděli, koho mají oslovit.

Dítě, které se učí online, není schopno současně vidět karty a své kamarády, naslouchat návrhům učitele nebo se prodrat hlukem v učebně. U prezenčního vyučování se stačí dotknout ruky kamarádky, aby nám věnovala pozornost. Během online hodin taková možnost neexistuje. Se zvýšenou ostražitostí se lektor může zaměřit na děti, které se učí na dálku, ale každý zkušený učitel si je vědom toho, k čemu může vést situace, kdy se skupině předškoláků  nemůže věnovat v rámci fyzické učebny.

Řešení škol

Na základě zkušeností se některé školy rozhodly v této nelehké době zavést různá řešení ke zlepšení vyučovacího procesu:

1. STREAMING, tedy možnost, aby dítě doma sledovalo hodinu, která probíhá prezenčně. Spočívá v pasivním pozorování – žák vidí, co se děje, opakuje látku po lektorovi, účastní se prezentace nových částí, ale lektor se po celou dobu soustřeďuje na vedení hodiny s dětmi, které jsou s ním v učebně.

Jako metodik jsem měla možnost takové hodiny pozorovat a podle mého názoru je to velmi dobré řešení. Určitě je hodina mnohem cennější, když se lektor soustředí na jednu formu – zde offline. Není také rušena pokusy o zapojení dětí, které jsou na druhé straně obrazovky či mají problémy s konektivitou (Slyšíte mě? Zapněte si prosím zvuk!). Někdy se tím promarní asi čtvrtina času. Učí se dítě při pasivním pozorování hodiny? Ano, máme takové zkušenosti například s dvouletými dětmi, které se během prvních měsíců kurzu aktivně neúčastní výuky, ale jen sedí stranou a vše pozorují. Účinky jsou viditelné, a někdy jsou dokonce překvapivé – dítě si pamatuje většinu látky.

2. ONLINE POUZE VE ZŘETELNĚ VYMEZENÝCH PŘÍPADECH – zpřísnění možnosti využití hybridní výuky ve školách pouze v případě oficiální karantény nařízené hygienou. Pro mnoho rodičů je možnost využití „hybridu“ pohodlným řešením. Šetří čas strávený přepravou dítěte do kurzu. Jsou i lidé, kteří po několika dálkových hodinách chtějí v této formě nějakou dobu pokračovat. Zavedení přísnějších předpisů ze strany škol proto svým způsobem nutí rodiče, aby se vraceli do tříd, kdykoli je to možné a bezpečné. Z dlouhodobého hlediska pozorujeme, že stacionární hodiny přinášejí lepší výsledky a efektivněji realizují naše vzdělávací cíle.

Křivka zapomínání

Mají tedy „hybridy“ vůbec  smysl a nejsou jen chabou náhražkou výuky? Někdo by se o takový závěr mohl pokusit, ale já bych byla opatrná. Stojí za to připomenout jev známý jako křivka zapomínání. Často si ve skupině lektorů stěžujeme na prázdninové přestávky, protože si myslíme, že po nich v hlavách našich malých žáků dochází k tomu, čemu v žertu říkáme „vymazání dat“. Pravidelnost je naprosto zásadní. Pokud bych měla říci, zda jsou efektivnější dvě skvělé hodiny následované měsíčním volnem, nebo pravidelně vedené hodiny s menší účinností, ale organizované dvakrát týdně po dobu 30 dnů, pak určitě volím tu druhou možnost. Myslím si, že bychom měli využívat nové technologie, aby děti měly co nejčastější kontakt s jazykem a aby se zabránilo delším přestávkám v procesu jazykového vzdělávání. Proto je poslední dva roky posláním každého lektora pracujícího metodou Teddy Eddie opakování jako mantry – ZACHOVÁNÍ KONTINUITY VÝUKY“.

Dovětek

CO MOHU JAKO RODIČ DĚLAT, KDYŽ JE MOJE DÍTĚ ČASTO V KARANTÉNĚ A ZAMEŠKÁVÁ VÝUKU NEBO SE ÚČASTNÍ „HYBRIDNÍ VÝUKY“?

Především doufáme, že po přečtení tohoto článku pochopíte, jak důležité je, aby se děti pravidelně účastnily výuky – nejlépe prezenční, pokud je to možné a bezpečné, ale pokud ne, tak hybridních hodin nebo hodin vedených formou streamingu, na které se s dostatečným předstihem přihlásí, aby lektor mohl připravit co nejefektivnější hodinu.

Kromě toho vám v této obtížné době doporučujeme častěji používat součásti výukové sady Teddy Eddie. Naše metoda umožňuje rodičům podporovat své děti v jazykovém vzdělávání:

• pravidelným, dokonce i každodenním posloucháním nahrávek dostupných v aplikaci Playground,
• častým hraním her ve stejné aplikaci,
• hraním her z učebnice s rodičem nebo sourozencem (v Příručce pro rodiče je uveden jejich popis a návod),
• kontrolou pracovních sešitů žáků navštěvujících hodiny Teddy Eddie, kteří jsou v přípravce nebo v první třídě a konzultacemi s lektorem v případě jakýchkoli pochybností.

_________________________________________________________

Autorkou článku je Ola Komada – spoluautorka metody Teddy Eddie, lektorka, metodička, matka dvou dětí. Je metodickou ředitelkou firmy Edu Bears, kde dohlíží na neustálý rozvoj společnosti ve všech směrech.

Máte nějaké dotazy? Napište autorce: ola.komada@edubears.com.

Více o metodě Teddy Eddie se dozvíte zde, a nejbližší akreditované středisko metody Teddy Eddie najdete na mapě zde