Jako provozovatelka jazykové školy se často setkávám se zaneprázdněnými rodiči, kteří by si přáli, aby se kurzy jejich dítěte konaly jednou týdně. Důsledně to odmítám, protože nejen mé zkušenosti, ale i několik vědecky podložených argumentů, které uvedu níže, poukazují na to, že pouze pravidelná výuka, alespoň dvakrát týdně (a raději ještě častěji), přináší měřitelné výsledky.
Důvod tohoto stavu je jednoduchý a má organickou souvislost s fungováním lidské paměti, kterou lze stručně popsat jako schopnost zapamatovat si, tedy shromažďovat a používat informace vyskytující se v různých podobách. Poslední fází procesu zapamatování je opakování látky. Aby nedošlo k tomu, že se staneme obětí křivky zapomínání, a abychom si zapamatovali jakoukoliv informaci a úspěšně ji reprodukovali, je nutné do didaktického procesu zavést vhodný systém opakování. První opakování by se mělo konat na konci vyučování. Další by se mělo uskutečnit následující den (proto je tak neocenitelná spolupráce s rodiči, kteří například cestou do školky zapnou CD s nahrávkami z jazykového kurzu), další asi po třech dnech, a pak po týdnu a po měsíci.
Vysoké efektivity kurzů dosáhneme pouze navrhováním kurzů dvakrát týdně, protože to je v souladu s fungováním paměti. Rozvržení látky a způsob její realizace navíc mohou zajistit, že se u malých účastníků kurzů neprojeví účinky vyplývající z Ebbinghausovy křivky zapomínání. Zde doporučuji zvolit dobrou metodu výuky dítěte. Jak ukázaly experimenty Ebbinghause – tvůrce takzvané křivky zapomínání – člověk po hodině zapomene 56 % nastudované látky. Po dalších devíti hodinách se jeho stav znalostí sníží o dalších 8 %. Po jednom dni zůstává pouze 33 % získaných znalostí, po dvou dnech 28 %, po šesti dnech 25 % a po 31 dnech asi 21 %, nebo pouhá 1/5 celého rozsahu znalostí. První opakování by proto mělo proběhnout co nejdříve po dokončení výuky nové látky. Nepostradatelným prvkem každé lekce by proto měla být rekapitulace výuky. V opačném případě žáci většinu informací zapomenou, jakmile opustí třídu. Navíc, jak vyplývá z výše uvedených údajů, v systému výuky konané jednou týdně je lektor „odsouzen“ k sisyfovské práci, která spočívá ve výuce takříkajíc od nuly.
Aby se proces zapamatování vyhnul zákonitostem křivky zapomínání, je třeba pro něj vytvořit vhodné podmínky, s přihlédnutím k tomu, že si jak my, tak i naši žáci:
- lépe pamatujeme, když se učíme častěji (jednou týdně je v rozporu s touto zásadou),
- lépe pamatujeme, když si osvojujeme látku v menších dávkách (rozvržení výuky v čase; do modulů realizovaných dvakrát týdně; hodiny jednou týdně, i když jsou delší, se nepromítnou do množství zapamatovaných informací a zvýšení jazykových znalostí – viz komentář ke křivce zapomínání – čistá matematika!),
- snáze vzpomínáme za podmínek obdobných těm, za kterých jsme se učili (reintegrace probíhající v našich vyučovacích třídách),
- lépe pamatujeme, když je počet opakování větší než množství látky, kterou se máme naučit (jako lektor využívám přehledný systém opakování shromážděný v kompaktních tabulkách v knize učitele Teddyho Eddieho, který právě toto zajišťuje),
- lépe pamatujeme, když opakujeme látku s porozuměním,
- lépe pamatujeme, když přednášíme nahlas (učíme se nahlas),
- lépe pamatujeme, když opakujeme spíše celek než části (princip celku),
- lépe pamatujeme, když si řekneme, že to dokážeme (důvěra ve vlastní schopnosti),
- lépe pamatujeme, když se vyhýbáme rozptýlení během učení.*
Výzkum jasně potvrzuje, že vhodně zvolená výuková metoda přispívá ke zlepšení výsledků výuky a učení. Jako majitelé jazykových škol, metodici a lektoři se snažíme pečovat o procesy podporující shromažďování, zapamatovávání a uchovávání znalostí, a to jsme schopni zajistit pouze v případě kurzů pořádaných dvakrát týdně, výběrem vhodné metody pro naše malé žáky a spolupráce mezi lektorem a rodičem.
*Por. Dudley G., 1994, Jak zdvojnásobit efektivitu učení. Techniky pro efektivní zapamatování
a vyvolání informací. Vydavatelství Medium, Varšava.
__________________________________________________________________________________________________________
Autorkou článku je DOMINIKA MUŃKO, lektorka s více než desetiletou praxí, metodička v Jazykovém centru Memo ve městě Gorzów Wielkopolski, tvůrkyně originální metody v oblasti rychlého čtení a paměťových technik, doktorandka, jejíž vědecké a výzkumné zájmy se pohybují kolem otázek souvisejících s neurobiologií, neurodidaktikou a neuropsychologií a dopadem pedagogických inovací na účinnost didaktického procesu.
Hledáte školu Teddy Eddie pro své dítě? Podívejte se na naše lokality: teddyeddie.cz/lokality/
